PŘÍBĚH ČECHA, KTERÝ PROCESTOVAL RAPOVé ZÁKOUTÍ SVĚTA
Pokud vás někdy zajímalo, co se skrývá za pódiem, za výzvami, vášněmi a nevyřčenými příběhy, pak je tahle kniha vaší vstupenkou. Rapovej deník nabízí pohled do vnitra kluka, který měl vždy blízko k hip hopu a k cestování.
Patnáct minut před dvanáctou jsem probuzen křikem mámy volající syna k obědu se slovy: „Mohl bys laskavě někdy s něčím pomoct?“ Beru talířků, kolik unesu, a chystám stůl. Nejsem šťastný.
Absolutně mě nebaví studium a všechno s ním spojené, ale úplný konec světa to zase není. Nemám si co říct jak s učiteli, tak s většinou třídy, ale aspoň už tam nejsem všema nenáviděn.
Policejní škola je aight a s ní spojený život ve Zlíně je ještě víc aight. Ze začátku jsem se snažil makat sám na sobě a nedělat píčoviny, ale internátní život mi do cesty postavil spousty trávy a já nemám v plánu se s tím jakkoliv prát.
Sedím za komplem a nechce se mi nic, snad jen psát, i když mám pocit, že po téhle kapitole to skončí a už nebude psát o čem. Každý den čtu Poštovní úřad od Bukovského a cítím se stejně zkur- veně jako on na každé stránce. Zkurvil jsem to.
Dva měsíce mi očividně stačí na to, abych se ze všeho uklidnil a dostal se zpátky do hladové fúze. Po říjnovém mejdanu jsem se do ničeho nepouštěl a ani jsem nechtěl být nikam namočen, neboť mě to všechno organizování sralo a stále se nedokážu podívat do očí lidem, od kterých jsem si půjčil peníze.
Víkend co víkend jezdím po akcích s pocitem, že je nejvyšší čas udělat další progress. Nastavil jsem si priority tak, abych nikdy nezamrzl na stejném bodě, a i kdybych měl kráčet ultra pomalu, je potřeba mít vždy dobrý směr a nesejít z cesty.
Tyhle slavičínské řádky by zasloužily doplnit o spoustu přesnějších informací, ale bohužel, stejně jak já, tak x mých homies má z tohoto večera oplétačky se zákonem, a tudíž jsem nucen pozměnit jména a možná i některé skutečnosti, abych třeba díky svému zkurvenému deníku nechtěně někomu neprodloužil pobyt za mřížemi. Někteří bručí už teď.
Od noci ve Slavičíně uběhly 3 týdny a já se snažím být dobrej chlapec. Na moji školu došel dopis od Policie ČR, ve kte- rém vedení školy oznámili, co jsem dělal osudnou noc za neplechu. Můj učitel je ovšem ten největší baro rai frajerys a považuji ho za jednu z mých nejvíce oblíbených osob, které jsem kdy potkal.
Mé festivalové plány se každým dnem proměňují čím dál víc v realitu a přes již zmíněného majitele Josef Kempu (který se nachází 10 km od Hodonína) jsem si zabookoval poslední červencový víkend – 29. a 30. 7. 2011. V pirátské verzi Photoshopu jsem začal dělat první grafiku a přes Facebook jsem rozeslal první zprávy lidem, se kterýma jsem se chtěl o festivalu víc pobavit.
Jestli jsem si páteční nocí vybral své doživotní štěstí ve hře, tak jsem s tím úplně v pohodě a jsem vděčný za to, že se stala. Strugglím každý den, neboť nemám ani korunu na to platit sticker- sky, plakáty, reklamu na netu, zálohy vystupujícím, love týpkovi, co dělá webovky, dlužím za paušál už tři měsíce po sobě a celkově to jde jaksi do píči, ale včerejší noc mi ukázala, že to stále jde všechno ukočírovat.
V průběhu dvou týdnů, během kterých jsem felil s Amíkem Lhusem a Kanaďanama Babylon Warchild po okrese, jsem nespočetněkrát poslouchal o plánech příštího koncertu v Amsterdamu. Bylo mi nabídnuto, ať jedu s něma, že nebudu muset řešit ubytko a základní věci pro přežití, ale ty vole – copak se můžu jen tak zvednout a odfelit do Amstru?
Zpátky v hodonínském hoodu byl život přesně takový, jaký jsem ho znal před svým odjezdem. Ze začátku to bylo fajn, s felákama jsme ochutnávali holandské vzory a víceméně se utvrzovali v tom, že i když se vzhledově naše šišky na Holandsko nechytaj, kvalitou se zase tak moc neliší.
Zameškal jsem většinu studia, a když už jsem byl ve škole přítomen, seděl jsem, znechuceně protagovával sešity a pouze čekal, až to jednou všechno skončí. Vnitřně jsem věděl, že maturitu dám vždycky, i když třeba ne na první dobrou.
Kalendář ukazoval předposlední srpnový víkend roku 2014 a já jsem se strašně, ale strašně nafetoval na Hip Hop Kempu. Musel jsem tu větu napsat takhle zostra hned ze startu, neboť již od prvního papírku, který jsem si vložil pod jazyk, jsem se těšil, až na dojezdu doma zasednu k noťasu a napíšu svůj další drogový zápis.
Přišel kouzelný čas Vánoc a s Lukem jsme sbalili kufry, Ryanairem letícím do Bratislavy odfrčeli zpátky domů do Česka a rychle zapomněli, že jsme kdy bydleli v Corby. Než jsme odletěli, stihli jsme ještě 24hodinovou kalbu v Londýně, ale hlavně po příletu domů jsme hned víkend nato zajebali ráznou homecoming párty v Kyjově v klubu Deep Light.
Jako další Real Hip Hop Radio projekt jsem se rozhodl pro další víkendový dvojkoncert v létě 2015, ovšem tentokrát za podmínek, kdy budu pořádat pouze jednu ze zastávek. Přes Lhuse jsem dostal check na UK crew Phili’n’Dotz a po pár týdnech konverzací jsem zabookoval první zastávku ve Varnsdorfu, kterou uspořádal můj blízký homie Miro Bafia, jenž byl fyzickým strůjcem veškerého merche, který jsem kdy prodával.
Ode dne, co Angláni opustili (tentokrát již bez trávy v podrážkách) vzdušný prostor ČR, neuběhl ani měsíc a já seděl zase doma za macbookem a připravoval plakát na další Real Hip Hop Radio mejdan. Nebýt toho, že Babylon Warchild se vraceli na turné do Evropy, nejspíš bych už toho nechal a dal si od pořádání na chvíli klid.
Od koncíku s HDm neuběhl ani týden a já dostal tu největší životní lekci v podobě rozchodu s tou nejlepší koc, kterou jsem kdy mohl potkat. Jsem z toho absolutně v hajzlu. Vystřídal jsem spoustu vztahů, ale egoisticky jsem to byl vždycky já, kdo věci končil, a tentokrát jsem ten fuckout dostal já.
Trvalo to půl roku, než jsem se znovu cítil jako zdravý člověk, a jakmile jsem začal cítit, že jsem free of all the bullshit, zabookoval jsem si přes Norwegian letenku z Kodaně do Los Angeles a vydal se na dvouměsíční zasloužený relax do Mexika. Dostat se do Kodaně bylo trochu složitější skrz koncert Machine Gun Kellyho na pražském Karlíně, který se odehrával 8 hodin před mým odletem.
Psal se 21. říjen a já se cítil stuck v mém vždy vysněném Los Angeles. Za 7 dní se koná Camp Flog Gnaw Carnival. Festival, který pořádá jeden z mých all-time favorite mcs in the game, Tyler The Creator. Festival, který tenhle ročník hostí jména jako Lana Del Rey, Migos, post-rozpadnutou OFWGKTA, Denzela Curryho, A$AP Rockyho a spoustu dalších insane artists!
Mexiko se ukázalo jako přemožitel mých předešlých stresových období a o zdravotních problémech jsem už ani nevěděl, že kdy byly real. Po dvou měsících zpátky v Brně jsem si pořídil toho největšího psa na trhu, rasu Cane Corso, kterého jsem nemohl pojmenovat nijak jinak než El Chapo, a začal jsem více pracovat na vztazích jak rodinných, tak milostných.
Člověk za svůj život musí párkrát dostat přes rypák. Třeba i jen skrz to, aby pochopil, že svět není růžové místo a sem tam ta rána na xicht prostě padne. Když jsem dnes ráno otevřel oči, bylo to poprvé, kdy jsem se v posteli probudil vedle své vysněné polky Sylwie, ale v kontrastu s veškerou radostí jsem se zároveň vzbudil s naraženými žebry, bolavou sanicou a iPhonem přelomeným vejpůl.
Vnitřně cítím, že tenhle deník už se blíží ke svému závěru. A i když to z názvu vypadá jako další ze série feťáckých příběhů, tak slibuji, že tahle story bude i tak plná rapu.
Rapovej deník je autentickým přepisem spousty zákulisních příběhů z hudebního prostředí a stejně tak dá čtenáři nahlédnout do všech finančních průšvihů a nepříjemností, na které Lukáš po své CESTĚ narazil.
LUKÁŠ KOUŘIL
Jsem český hiphopový promotér a hudební nadšenec narozen v červenci roku 1993 v kyjovské nemocnici, ovšem pouze pro to, že do té hodonínské se tehdy nikomu moc nechtělo. Své dětství jsem strávil v Hodoníně, kde jsem také v roce 2008 uspořádal svůj první koncert. Následovala série hudebních akcí až do léta 2011, kdy jsem se po neúspěšném festivalu stáhnul do ústraní a odjel na rok do Manchesteru. Zde jsem objevil svou novou vášeň - cestování a poznávání nových míst. Moje první kniha s názvem Rapovej deník zachycuje šestnáct let pohybu v českém hiphopovém prostředí, zápisky z cest po světě a reflektuje temná zákoutí života dospívajícho kluka, jehož zvědavost svedla k prozkoumání snad všech šedých zón, kolem kterých byť jen obloukem prošel.
CO TĚ ČEKÁ UVNITŘ?
Autentický příběh plný historek ze zákulisí hiphopového prostředí a postřehů z cest po světě očima dospívajícího kluka, který začal podnikat příliš brzy a nejspíš i díky tomu se věci ne vždy odvíjely podle jeho představ.
DENÍK
Souhrn zápisů datujících od září 2007 po březen 2023. Celkem šestnáct let práce a snahy splnit si své životní sny.
HIP HOP
Knížka plná hiphopových referencí, jež autora i se všemi subžánry doprovázely po celou dobu jeho životních aktivit.
PÁRTY
Náhled do pozadí organizování koncertů od malých klubovek, venkovních open-air akcí až po dvoudenní festival.
CESTOVÁNÍ
Příběhy a temné historky z cest po Anglii, Islandu, Karibiku, Kolumbii, Mexiku, Nizozemí, Španělsku a USA.
ŽIVOT
Průřez myšlenkami dobrodruha, který vždy žádal mnohem víc, než na co měl nárok, ale zároveň se nikdy nebál neúspěchu.
inspirace
Inspirováno literálními titány Charlesem Bukowskim a C. D. Paynem.
Nech se inspirovat výpověďmi některých účastníků zájezdů tohohle tripu a sám zjisti, proč je Rapovej deník zážitek, který si každý příběhový nadšenec nesmí nechat ujít.
Už od prvního řádku jste jako čtenář absolutně vtažen do životních patálií mladého Lukáše, který je navíc popisuje s tak přirozenou pouliční elegancí, že se buď nepřestáváte nahlas smát nebo naopak napětím tajíte dech. Kniha navíc konečně reálně a bez ostychu popisuje každodenní život mnoha teenagerů své doby, od věčného kouření trávy po vysedávání v hospodách či popletenou vnitřní potřebu realizovat se a to všechno s takovou lehkostí a humorem hovorové češtiny, že se ji nestydím nazvat svědectvím či manifestem mojí generace.
Jindra B.
Situace, u kterých si říkáte, že už se víc posrat nemůžou, si Lukáš zapaluje brčko a s klidnou hlavou vyfukuje kouř z okýnka rozjetého rychlíku, kterej sám řídí. Stejně jako pro velkou část budoucích čtenářů, je i pro mě Rapovej deník dost speciální. Některých koncertů a dění okolo, které Lukáš v knize popisuje, jsem byl součástí a to co si pamatuju jako skvělý mejdan, bylo vlastně celé úplně jinak…
Bára H.
Rapovej deník je okno do minulosti, kde každá stránka zpřítomňuje vzpomínky a kde se rap stává nejen žánrem, ale životní filozofií. Pokud se chcete vrátit zpátky do pubertálních let a jazykem jeho vlastním si nechat převyprávět fuckupy mladého kluka, který se toho prostě nebál a do každé akce vložil celé své srdce, tak vás kniha určitě nezklame. Je taky zajímavé pozorovat, jak se autor postupem času v knize mění a vyvíjí. Ať už formou zápisků nebo i přemýšlením a postojem k situaci, ale to, co mu zůstalo, je už navždy láska k jednomu hudebnímu žánru a celé jeho kultuře, kterou se snažil způsobem sobě vlastním zprostředkovat nám všem po zážitcích bažících mladých lidech a i když cesta nebyla vždy dokonalá, byla to cesta vstříc pravé vášni.
Lukáš K.
Myslel jsem si, že po přečtení bude můj názor na knihu hodně subjektivně zabarvený, kvůli tomu, že autora znám, ale můžu s klidem na duši říct, že tahle kniha zasáhne i lidi, kteří vůbec nemají páru, kdo je Lukáš Kouřil. Stačí, aby tě trochu bral svět rapu a s ním spojené všemožné stories, které často proplétají různé sféry tohoto světa. V knize jsou části, ze kterých se jako čtenář něco poučíš, zabavíš, ale hlavně dostaneš šanci nahlédnout do hlavy kluka, který si vždy jen chtěl plnit své puberťácké sny, do kterých mu dost často život stavěl překážky, ale on je vždy nějakým způsobem dokázal obejít.
O tisk se postaraly Těšínské papírny, s.r.o. tepap.cz
Počet stránek
272
Datum vydání
28. září 2023
Rozměry
20.5 x 15.5 x 2.2 cm
Pevná vazba
Rapovej deník Lukáše Kouřila
490.00Kč
Ponořte se do Rapového deníku, strhující kroniky Lukáše Kouřila o životě s rapem vždy na blízku. Odhalte mladistvé anekdoty, tajemství rapového světa a nezapomenutelné zážitky, které spojuje vášeň a autenticita.
